Super akce na Slavii
Poslední zimní turnaj nás čekal na Hanspaulce, kam nás pozvala v rámci partnerství slavná Slavia Praha. Předně bych chtěl vyzdvihnout koncept turnaje - menší počet hráčů a větší počet branek je přesně to, co naši kluci potřebují. (A taky to budeme v trénincích hojně využívat, až se více zaměříme na samotný fotbal). Kluci jsou tak mnohem více ve hře, mají mnohem více šancí na vstřelení gólu, jsou na ně kladeny větší nároky na orientaci. Zároveň se ukazuje, že se dá výborně hrát i bez rozhodčích - kluci musí být trochu průbojní, aby míč získali pro sebe (někdy i daleko za autovou čárou), to ale vůbec ničemu neškodí. Odpadají věčné dohady o tom, kdo háže aut, kope roh a jestli to náhodou nebyl faul. Zkrátka se hraje pořád, a to je super!
No a teď k výkonům. Už jsem inzeroval, že mi kluci dělali radost. Nepovedl se jim (z neznámého důvodu) snad jen jeden zápas, jinak to byla filharmonie. Áďa běhala rychle jako zajíc, aby vybojovala (opakuji, vybojovala!) míč. A když už ho získala, namířila si to s ním přímo na branku. Super, doufejme jen, že to takto bude probíhat pokaždé. Že učení se z povedených akcí není úplnou samozřejmostí, předvedl krásným a názorným způsobem Honzík Staněk, který dal parádní gól, když s míčem u nohy všem utekl a zavěsil. No a vzápětí zhruba tak šestkrát v řadě zavřel oči a narval to do nejblíže postaveného soupeře. Takže tak. :) Jinak to vypadá, že problémy s koncentrací jsou dočista pryč (a s chováním částečně), což je pro nás skvělá zpráva! Zajímavý poznatek pro mě přichystal Honzík Těmín. Dosud jsem si neuvědomil, nakolik se touha po zisku míče našich Zajíců liší podle toho, od koho je nutné ten míč získat. Když s ním běží metrový "skrček", to bychom ho nejradši zašlapali do země. Jakmile si ale míč pro sebe uzme nějaký hromotluk a vyrazí na naši bránu, naši hrdinové to jistí z povzdálí. :) Samozřejmě, dává to smysl, ale dosud jsem si to neuvědomil. Cíl pro naše děti: vyrůst! :)
A máme tu další borce - Tobík se bohužel do zápasů příliš nezapojoval a dobrých okamžiků bylo jen málo. Rozhodně ale nelámeme hůl a budeme bojovat. My trenéři uděláme vše pro to, aby Tobyho fotbal bavil a v dalším zápase to bylo mnohem lepší! A jdeme na dvě dnešní hvězdy: Dáda předváděl moc pěkné průniky s míčem, které ale bohužel většinou končily kdesi v koutě tělocvičny. O tréninky budeme muset ještě hodněkrát projet pod lavinou, objet hordu hladových krabů a šlapat na míč jako pominutí, než nás bude míč stoprocentně (nebo spíš alespoň trochu) poslouchat. My to ale zvládneme, o to strach nemám. Důležité je, že Dáda pochopil, jaká cesta vede k úspěchu - vzít míč a kličkovat s ním dopředu. Dnes se o to pokusil mnohokrát a jsem si jist, že každý z těchto pokusů se bude Dádovi v budoucnu hodit. No a ty hysterické výlevy pro tentokrát vzhledem k povedenému výkonu vynecháme :)
Poslední odstavec jsem si nechal pro hvězdu dneška Danyho - ten předvedl oproti minulému turnaji velký kotrmelec (naštěstí dopředu!), z čehož mám obrovskou radost. Dany hrál konečně přesně tak, jako o trénink, předvedl spoustu povedených kliček a odměnou mu bylo několik vstřelených gólů. Zejména akce v posledním zápase proti Slavii, kdy přes prvního hráče přešel krásnou kličkou, přes druhého míč protlačil, na třetího platila opět povedená klička a míč dovezl až do brány... to prostě srdce zaplesá a trenér si aspoň na chvíli myslí, že kluky něco naučil. :) Byla to určitě nejhezčí akce celého turnaje a já mám za Danyho obrovskou radost! Ještě novinářská zpráva na závěr: Dany si střihnul druhý turnaj i za Vlky a povedlo se mu vstřelit další dva góly!
Abych to shrnul: Mám radost. Přesně takovýhle formát zápasů kluci potřebují, aby se rychle (a hodně) zlepšovali. Sfoukli jsme to za 3 hodiny, během nichž jsme odehráli přes 80 minut času. Takhle nějak si to představuju a věřím ve světlé zítřky.
P.S.: Děkujeme Dádově mamince za skvělé muffiny! Ještě mi zbyly na zítra k snídani.
Sportu zdar!