Stupínek pod vrcholem

Na nedělní domácí turnájek o 3 týmech (EMĚ Mělník z důvodu nemocí nemohlo dorazit) bylo nominováno 9 hráčů, avšak nakonec jsme se museli obejít bez Matyho Hnaše, který se necítil zcela fit. 

Sestava ve složení: Dejv H., Íva, Káva, Dáda S., Táda Lajnič, Luky, Mára a Tobík bojovala proti Pšovce Mělník a Kamennému Přívozu. turnaj byl nalosován tříkolově a o pořadí rozhodovaly body a při rovnosti bodů počet vstřelených branek. Těch jsme dali nakonec o něco méně (přesněji o 3) oproti Kamennému Přívozu, a tak na nás čekaly stříbrné medaile. Ty vytoužené zlaté kluci brzy vybojují, myslím si, že mají alespoň další a další motivaci se zlepšovat.

Co však musím podotknout jsou tyto postřehy:

- Ve sportu existuje něco jako Team Spirit neboli týmový duch a přesně ten kluci již nějakou chvíli budují a na tomto turnaji se ukázalo, jak je důležitý. Když někdo udělal chybu nebo se mu něco nezdařilo, okamžitě přišlo povzbuzení od spoluhráčů nebo napravení chyby někým jiným (v tomto ohledu musím vyzdvihnout zejména Dejva v brance, srdcaře Kávu nebo několikrát na poslední chvíli skluzujícího Tádu Lajna, ale mohl bych jmenovat i další). Stejně tak každý kladný moment slavili kluci společně a stejně tak společně trávili i minimální čas při zápasech soupeřů a to je to, na čem budeme stavět dál, dobrá parta, kamarádství, sdílené pocity smutku i radosti, to je to nejcennější při kolektivní hře. 

- Stejně tak, ačkoli byli 3 střídající, téměř pokaždé i náhradníci sledovali děj na hřišti svých kamarádů, povzbuzovali je a rozebírali, co by měli zase naopak zlepšit.

- Hodně pomohlo klukům i fandění rodičů, které až na pár výjimečných "rad", co by měl hráč udělat v daný moment, bylo suprové a klukům dodalo jistě elán. 

- Další síla tohoto ročníku je ve vyrovnanosti hráčů, protože když se zrovna nepovedlo či tolik nedařilo jednomu, zaskočili je hned ti druzí a nedá se říct, že bychom hráli pouze na 2 či 3 hráče.

- samozřejmě chumly tam občas zase zbytečně byly, vidím v tom však zlepšující se tendenci a proto doufám, že budete i nadále trpěliví

- musím říct, že mám radost, že si všichni věří v situacích 1v1 (někdy v situacích jeden na 3, což je samozřejmě moc) a že jim i ty kličky vycházeli svědčí o zvládnutí dovednosti. Potěšil mě hlavně Luky Kaštánek, který ač hraje fotbal 3 měsíce, udělal spoustu povedených kliček i v roli posledního hráče. U ostatních už to tak trochu beru jako samozřejmost :)

- jsem si vědomí toho, že velké problémy nám stále dělá obsazování hráčů, rozehrávka pokud nás soupeř napadá i náběhy (např. při rohu). V plánu je hlavně v jarní části sezóny, až budeme chodit ven, hrát více her, ve kterých tyto situace budeme podrobněji řešit. Těžko se to však naučíme v hale, kde na to není dostatek prostoru, proto využijeme až toho období venku.

Vím, že jste spousta z Vás náročnými rodiči a po svých dětech chcete to nejlepší, aby se nejvíce zlepšovali a podobně. Pořád jsem však přesvědčený (myslím, že i takový Jarda Jágr by to potvrdil :)), že to nejdůležitější je láska ke hře samotné, to ostatní (taktika, přihrávky, rozhodování apod.) se hráči naučí nebo pochopí s postupem času. Takže zdůrazńuji, CHCE TO TRPĚLIVOST A POZITIVNÍ MYSL! 

Děkuji ještě p. Loffelmannovi za fotku i všem, kdo se podíleli na úklidu haly ráno. Díky