Sbírku vstřelených gólů jsme o jeden rozšířili

Ačkoli byl tentokrát rozdíl mezi oběma týmy opravdu obrovský, opět si na zápase najdeme pozitiva. Vrcholem byl krásný gól Krýši, velkou pochvalu ale mám i pro ostatní - dnes zejména pro oba kluky Eggerthovy a Péťu Burdycha, kteří oproti minulým pokusům šli tentokrát do soubojů se staršími soupeři nebojácně, neutíkali k rodičům a neustále chtěli hrát. To je výborný vklad do budoucna!

Hned pro trojici našich hráčů šlo o vůbec první zápas a věřím, že si ho Dáda i sourozenci Koudelkovi náležitě užili! :) Tom, Tobík a Míša byli dnes trochu zakřiknutí, věřím ale, že už za týden opět odloží ostych a předvedou vše, co v nich je.

Zajímavé je, že zatím nikdo z kluků neprokazuje brankářské vlohy. Zejména zjištění, že všichni naši brankáři jsou fixováni na brankovou čáru (nebo dokonce za ni), ačkoli jim to nikdo nepřikazoval ani nenavrhoval, je pro mě poměrně překvapivé. Vrhání se po míči také není pro kluky vůbec přirozené. Pokusíme se v příštích týdnech trochu zmírnit strach z míče a dát klukům návod, jak na to!

Co mě trochu trápí, je neschopnost některých dětí reagovat ani na nejjednodušší otázku typu "kde je hřiště?" nebo "co znamená gól?". Na tomto poli budeme muset vynaložit velkou snahu i velké množství času a postupně budeme děti osamostatňovat - ať už jde o vázání tkaniček, nandavání dresu, nebo o udržení pozornosti k mluvenému slovu. Podaří se nám to jedině formou neustálých dotazů, které spojíme s velkou mírou trpělivosti. Děti potřebují stále nové a nové intelektuální i pohybové podněty a je jen na nás, abychom jim je nabídli. Těším se na další výzvy, které se před námi otevírají! :)