Proti Kralupům 2/10

Nejedná se o bodové hodnocení týmového výkonu - ten zatím v našem věku hodnotit ani nemůžeme. Jde o počet hráčů, kteří mají za tento zápas pochvalu a udělali nám radost. Jedná se o Páťu s Danym, kteří se neustále snažili o průniky a pěkné kličky. Nepovedlo se, nevadí - kluci to zkoušeli znovu a znovu a byla z toho spousta povedených akcí. Velká paráda a pochvala!

Nemohu si na tomhle místě nevzpomenout na podzim a zápas proti Vojkovicím, který byl pro Páťu jedním z prvních v životě. Stoupnul si těsně před našeho brankáře, který po něm mrsknul míč a Páťa ho neomylně vrátil zpátky do vlastní branky. Dvakrát. V průběhu halové sezóny už Páťa vnímal hru mnohem lépe, bál se ale jezdit s míčem. Suprově si ho vybojoval a hned ho zase zakopnul. Dnes už s ním můžeme řešit, kam by si měl naběhnout a na kterou stranu by bylo lepší udělat kličku. Vidíme zlepšení a máme radost. Podobný příběh bych mohl napsat u Danyho - ten sice míče do vlastní branky nevracel, ještě v zimě to ale byl odkop za odkopem. Dnes už to je klička za kličkou. Můžeme si všímat toho, že by Dany potřeboval o kapánek zrychlit, aby úspěšnost jeho kliček byla větší, nebo toho, jestli je stahovačka vždy tím nejlepším řešením. To jsou už pro trenéra parádní starosti, když nemusí kluky pobízet slovy "běž" a "bojuj", ale může je místo toho učit opravdový fotbal. Což už u kluků můžeme a máme z toho radost! :)

Teď k tomu horšímu - tedy osmi z deseti. Trápí mě, že jakmile nebyli na hřišti Páťa ani Dany, naše hra prakticky neexistovala. Nejbojovnějšími hráči byli v tu chvíli Miki s Matýskem (kterému jsou 4 roky). Kluci mají samozřejmě někdy problém s vnímáním, míče jim utíkají od nohy a pravidla taky nejsou jejich nejsilnější stránkou... to vše je ale naprosto pochopitelné vzhledem k tomu, že s námi oba hrají teprve několik měsíců a jsou nejmladšími hráči našeho týmu. Radost ze hry a snaha (!) je však přímo hmatatelná a my z nich máme také velkou radost. :) O to více pak bohužel vyniknou výkony ostatních, kteří se zlepšit prostě nemůžou, jelikož si míč nevybojují.

Adélka to umí a už to několikrát předvedla, dnes ale nepřeřadila na svůj nejrychlejší zaječí pohon. Některé kličky byly pěkné, nebylo jich ale tolik, kolik jich být mohlo.

Míša, pokud se už dostal k míči, tak ho odkopnul. Nedával pozor.

Honza běhal většinu zápasu okolo míče. V závěru tam byly světlé momenty, bylo jich ale málo. Oba kluci bohužel před zápasem prohlásili, že se netěší :(

Toby běhal většinu zápasu okolo míče. Byla tam sice nějaká střela a pokus o kličku, to je ale také málo.

No a náš Felix, to byla paráda. Zvlášť výkonem v brance si získal sympatie všech diváků! První fotbalový zápas života zvládnul parádně... a na větší hodnocení to zatím není :)

Zvláštní kapitolou jsou pozápasové penalty. Pokud téměř po roce nedokopneme z pěti metrů do branky (a v horším případě vůbec netrefíme míč), je někde chyba...

Máme co dělat, objevují se před námi stále nové a nové výzvy. My se budeme hlavně snažit, aby fotbal bavil všechny naše hráče a aby každý dokázal v zápase předvést alespoň základní dovednosti a návyky. K tomu máme zatím bohužel poměrně daleko... :(

Sportu zdar!