Nejdřív slzy, potom bronz
V sobotním dopoledni čekala na naše hráče poslední soutěžní výzva tohoto roku, a sice turnaj ročníku 2009 na Mělníku. Vzhledem k početné marodce, která nás postihla, nám museli vypomoct i dva kluci z ročníku 2010: Káva s Dejvem a naše řady napevno vyztužili dvě posily z Kostelce Máťa s Víťou. Celá sestava tedy ve složení: Hořejší, Lajn To., Kavka, Hrstka, Frič, Cikánek, Polák, Paloušek.
Turnaj se tentokrát nehrál systémem každý s každým, ale po 2 skupinách, kde první dva v každé skupině postupovali do semifinále, ostatní týmy se rvali o umístění na 5.-8.pozici. Musím říct, že značně naladění Vlci z Neratovic od začátku dělali, co mohli, aby obsadili příčku zaručující roli semifinalisty a tak v utkání s Horními Počaply jsme soupeře přehrávali už od prvních minut a nakonec z toho byl výsledek 3:1. V druhém od nás trošku slabším utkání jsme remizovali se Slovanem Bohnice. Měli jsme trošku problém proniknout do soupeřovy dobře organizované a přehuštěné obrany, protože nám zkrátka chyběl lepší pohyb pro míč. V posledním utkání o všechno, nás čekala velvarská Bohemians Praha, a tak na hráčích byla vidět nervozita, ale i odhodlání zvučeného soupeře porazit. Utkání bylo strhující, když jsme díky skvěle chytajícímu Dejvovi a přesným 4 brankám Lajniče zvítězili v poměru 4:3. Další zastávkou v naší jízdě turnajem byl domácí mělnický celek, který skončil ve druhé skupině za Libiší. Tentokrát jsme bohužel nepředvedli na co máme a i když jsme na konci zase zabrali, kluci bojovali do posledního hvizdu, na vítězství to bohužel nestačilo. Nutno však říct, že na rozdíl od Bohemians 1905, se Mělničtí nepokoušeli o pohledný fotbal a tak jsme cítili trochu křivdu, že takovýto soupeř bude hrát finále.
Zklamání po neúspěchu bylo veliké, dokonce takové, že někteří hráči měli ještě pár minut před utkáním o bronz slzy v očích a tak nebylo snadné hráče motivovat. Po uklidnění atmosféry v kabině jsme si prostě řekli, že: „Bohemku sfoukneme i podruhé a vybojujeme své první pódiové umístění“. Už od prvních minut bylo patrné, jak moc chceme zvítězit a po necelých třech minutách nás poslal do vedení Máťa skvěle kombinující v útoku s Lajničem. Velké nasazení však předvedli i ostatní hráči, kdy každé střídání nechávali na hřišti všechno. Drama nakonec vyvrcholilo remízou 4:4 a následnými pokutovými kopy. U těch jsem se zeptal, kdo se cítí na to, aby šel kopat a ruku zvedli téměř všichni. Nakonec však dostal jako první důvěru nejlepší střelec turnaje Máťa, který ale svou penaltu poslal mimo. V tu ránu tu byl vidět další zmar v očích všech našich hráčů, ale kluky jsem uklidňoval, že máme v bráně přeci Dejva Hořejšího, specialistu penalt. Dejv potvrdil má slova do puntíku, když se naše mužstvo po vzoru hokejistů z Nagana chytilo kolem ramen a vidělo 2 chycené penalty našeho brankáře. A protože Lajnič svou penaltu proměnil a kapitán Víťa se taktéž nemýlil, byla z toho nakonec první medaile Vlků v historii, pro začátek s leskem bronzu.
Branky: Cikánek 7, Lajn To. 5, Polák