I bez trenéra to jde!

Hodnocení zastupujícího trenéra Petra Burdycha:

V sobotu se odehrálo utkání proti trochu obávanému soupeři (vzhledem k výsledku z podzimního utkání) z Libiše. Zápas se odehrál bez našeho trénera, který kdesi v pohraničí pomáhal s lesní těžbou :).  S ostatními tatínky jsme připravili hřiště, tatínek od Honzíka Těmína a Daníka Kučery se ujali role manažerů naší lavičky; tatínek Péti se ujal role zastupujícího trénera a zároveň rozhodčího zápasu.

Po domluvě s trenérem hostujícího celku jsme se rozhodli, že utkání odehrajeme v počtu 4+1, neboť se nás na hřišti sešlo pouze 6 (slovy šest). Naše sestava vypadala tedy následovně: Krýša a Fíla Eggerthovi, Honzík Těmín, Páťa Sandu, Daník Kučera a Péťa Burdych. Počasí se nakonec umoudřilo a občas se objevilo i sluníčko.

Utkání jsme začali nebojácně, zejména Daník společně s Péťou v útoku dobře bojovali a snažili se soupeři kazit rozehrávku. Honzík Těmín v obraně předváděl také pěkné zákroky. Krýša v bráně byl nejdříve trošku zmatený, posléze se do zápasu dostal. Páťa coby brankář dokázal pěkně vyjíždět z branky, sice občas riskantně, ale sebevědomí nechybělo. Nicméně jsme obdrželi po chvilce první gól, na který ještě Péťa stačil zareagovat a vyrovnal stav zápasu. Poté náš soupeř začal přehrávat a začali jsme inkasovat. Některé góly jsme dostali zbytečně z důvodu špatné rozehrávky od brány či ze špatného vhazování. Zápas skončil výsledkem 13:1.

Druhý zápas byl v režii hostů, kluci postupně začali ztrácet pozornost a přestali se koncentrovat na hru. Klukům se občas podařilo udělat soupeři kličku, ale chyběla jim rychlost nebo soupeř rychle přistoupil a míč jsme ztratili. Ve druhém zapáse ne nám branku vstřelit nepodařilo a zápas skončil 19:0. Gólů jsme dostali opět hromadu, nicméně oproti výsledku z podzimu je toto krásný výsledek. Během zápasů kluci také utržili několik bolestivých zákroků, některé v rámci, některé za hranicí, pravidel. Zejména Daník se stal "mantinelem" zápasu, nejdříve dostal míčem z blízka do obličeje, potom byl čistými zákroky trochu drsněji obrán o balón.

Nyní k hodnocení:
 - Fíla - platí, že když Fíla nemá náladu, nejede přes to vlak. Dostal párkrát nakopáno, což mu určitě náladu nevylepšilo, nicméně, když se náš Fíla rozeběhne, je k nezastavení :).
 - Krýša - v brance nejdříve trochu tápal, potom ovšem na hřišti předváděl pěkné pokusy o průniky, soupeři ho většinou dokázali zastavit,
 - Honzík - v obraně předváděl pěkné zákroky a soupeře několikrát obral o balón a v útoku se snažil dělat soupeřům pěkné kličky,
 - Péťa - Péťa s Daníkem v prvním zápase byli v útoku celkem draví a pěkně bojovali a napadali hru, dařili se jim i kličky; malinko mu dnes scházela rychlost;
 - Daník - Daník dostal v zápase pěkně nakopáno a obdržel ránu míčem a to se myslím podepsalo na jeho motivaci, kterou postupně ztrácel, nicméně do druhé zápasu nastoupil jako brankář a tam předváděl pěkné výkony a několikrát se obětavě vrhal po míči,
 - Páťa - líbilo se mi, jak vyjížděl z branky a párkrát se podařilo založit útočnou akci; v obraně poté s Honzíkem předváděli stabilní výkony.

Co se nám moc nedařilo bylo ale určitě rozehrávání od brankáře a vhazování. Kluci musí pochopit, že je vždy lepší vhazovat směrem k brance soupeře a ne k vlastní brance a ještě založit útok soupeřů - takto jsme dostali celkem dost gólů. Totéž platí pro hru brankáře. Kluci by si měli začít všímat volných spoluhráčů při rozehrávce. Při bránění se snažit volné hráče soupeře obsazovat. Opět jsme pak ztratili trochu koncentrace.

Ovšem co je to nejdůležitější, všechy kluky fotbal bavil. Kluci chtěli hrát, ten, kdo byl zrovna na střídačce netrpělivě přešlapoval, aby mohl zpět do hry a bojovat. To je, dle mého názoru, to nejdůležitějsí. Pokud je vůle a kluci chtějí v zápasech bojovat a nic nevzdávají, uspěchy se jistě dostaví. Ostatní se naučí... :).

Sportu zdar a fotbalu zvláště.

PS: Obdivuji Karla v tom, jakou má s dětmi trpělivost, já bych toto rozhodně s tak klidnou hlavou nezvládl... :)