Blíží se první zápas...

Tak už v neděli se poprvé oblíkneme do dresů a zahrajeme si svůj první zápas! Zápasy znamenají pro děti (a stejně tak i pro nás dospělé) úplně jiné psychické vypětí než tréninky. I když to třeba některé děti nedávají najevo, určitě cítí, že se jedná o něco speciálního. Necitlivý přístup může pro děti znamenat velký emoční náraz, který může vést k nízkému sebevědomí a strachu ze hry. Proto bych rád ještě jednou připomněl zásady, podle kterých se budeme my, dospělí, na hřišti řídit:

• Nebudeme negativně hodnotit žádný herní neúspěch ani zjevnou chybu (chycení míče do ruky, přihrávka protihráči). Na tomto místě chci varovat, že se bude jednat o jev velmi častý :)
• Budeme děti povzbuzovat k dalšímu pokusu, ať už těch předchozích nepovedených bylo jakékoli množství. Stejně tak budeme děti povzbuzovat k další snaze i přes jakkoli vysoký rozdíl ve skóre a bez ohledu na to, zda vedeme, nebo prohráváme. U vyrovnaného zápasu se nenecháme strhnout k jakémukoli druhu taktizování či změně herního stylu s cílem vyhrát zápas.
• Nebudeme děti svými pokyny "běž, nahraj, vystřel, obsaď si ho,..." řídit jako loutky, a to i přesto, že výslednému hernímu projevu týmu by to se (skoro) stoprocentní pravděpodobností prospělo. Případné chyby s dítětem probereme v klidu až bude na střídačce a bude mít čas se nad nimi zamyslet. Udílení pokynů ve hře by vedlo pouze ke slepému plnění pokynů bez rozvoje vlastní tvořivosti a hlavně bez vědomí PROČ!

Zkrátka vytvoříme dětem našim i soupeřovými příjemné prostředí pro jejich snažení. Moc se na první zápas těším! Věřím, že nažhavíte své foťáky, případně i videokamery a budeme mít pěknou památku na své první vystoupení v neratovickém dresu!