koncepce tréninků aneb co děláme o tréninku a proč?

V prvé řadě je třeba podotknout, že se naše tréninky chtějí opírat o hru. Hráči jsou ve věku, kdy dlouhodobě dělat něco za pomocí drilu nese spíše negativní výsledky. 
 

Stavba tréninku

úvodní část:

Co zvolit v úvodní části tréninku?
 
Úvodní část tréninku je vlastně nejdůležitejší částí celé tréninkové jednotky. Jak totiž začneme, bude se celý trénink dál upínat na podobné vlně. Je proto potřebné děti na začátku nějak motivovat (proto si na začátku povídáme). Občas je potřeba i dětem vysvětlit, že se již nachází na tréninku a je třeba maximální koncentrace.
 
Proč neděláme strečink a standardní rozcvičky jako to bylo dřív?
 
Důvod je prostý. Děti do nějakých 12 let (někdy i do vyššího věku- dáno vývojem) nemají problémy s natažením či přetržením svalu. Po určitém zahřáti (pohybová hra apod.) již není třeba se dále zabývat protažením (při statickém střečinku děti akorát znovu prochladnou a při nižších teplotách hrozí onemocnění).
 

hlavní část:

 
Kdy už konečně budou děti dělat jen fotbalové věci? Na tréninku běhají na koordinačním žebříku, skáčou přes překážky, v tělocvičně zkouší kotouly a salta místo toho, aby hrály fotbal.
 
Náplň fotbalového tréninku by neměla být vždy jen o fotbale. Ba dokonce, čím nižší věk, tím pestřejší trénink z pohledu množství sportů. Děti by měly absolvovat všestrannou přípravu. Všechny složky všestranné přípravy pak někdy v budoucnu mohou použít do svého celkového herního výkonu. Příklad: dítě se učí nějaký pohyb na koordinačním žebříku a za rok se učí podobný pohyb při kličce. Jeho tělo je již tak zkoordinované a podobný pohyb zná, že se kličku naučí mnohem rychleji.
 
Proč dětem při hře nepřikazujeme, co mají a nemají dělat?
 
Chceme z nich přeci samostatné osobnosti, které se za každé situace budou umět rozhodnout. Platí to jak na fotbale, tak v normálním životě.
 
Ty trenéři děti neučí žádné signály, netrénují rohy a dokonce nemají ani přesně danou taktiku, proč?
 
Děti spadající věkem do přípravek ještě nejsou natolik takticky vyzrálé, aby pochopily, proč a kam si nabíhat. Možná by trénink časem měl efekt v podobě gólů, ale hráče to samostatně nerozvine a celý proces natrénování signálu je hodně zdlouhavý a pro děti tím pádem nudný.
 
Proč využíváme otázky na děti při tréninku?
 
Pepíku, koho si viděl u branky, když jsi tam přihrával? A Pepík vysvětluje... Díky tomu lépe pochopí, co a jak měl udělat, musí o dané situaci přemýšlet=rozvíjí se
 

závěrečná část:

Proč se hráči někdy protahují na závěr tréninku?
 
Jednak jde o zlepšení pohyblivosti těla, svaly se při aktivitě zkracují a tak je důležité je vrátit zase do původního stavu. Zadruhé se děti naučí brát strečink jako součást tréninku a vytvoří si návyk na strečink. V pozdějších kategoriích jim tedy protažení po tréninku nebude cizí a můžou tak předejít řadě zranění.
 
Je nutné hráčům dávat na konci vždy nějaký domácí úkol?
 
Samozřejmě, že úkolů má každé dítě spoustu hlavně ze školy.  Ale právě díky zodpovědnému plnění úkolů může dítě dohnat doma to, co se již v tréninku nestihlo naučit.
 
Jakékoli další otázky rád zodpovím na tréninku :)