Pšovka A- Nera C 19:0

Poslední zářijový den jsme strávili všichni na hřišti. Část hráčů absolvovala trénink s trenérm Kubou v Neratovicích, část zavítala (někdo již podruhé) na stadion Pšovky Mělník. Bohužel se nám nepodařilo vstřelit branku :(
 

Vzhledem k tomu, že je skóre vysoké, zaměřím se tentokrát na pokroky, které jsem ve hře viděl a vypíchnu pár věcí, kvůli kterým jou ostatní stále lepší než my. Budu se muset proti některým našim pravidelným chybám obrnit trpělivostí a na tréninku je budeme muset rozebírat ještě častěji:

Očima trenéra: 

Zlepšení: 

- samostatnost-Již se nemusím starat o to, jak má kdo nazuté kopačky, zda mají hráči dobře oblečené stulpny (ještě to u některých zrychlit a tuto úlohu již máme zcela naučenou)

- rozehrávka od brankáře- pravidělně se nám stávalo, že jsme dostali více jak polovinu gólů jen z toho, že jsme rozehráli přímo soupeři na nohu (častokrát přímo na střed před branku). Tentokrát se ale zadařilo a a jednak díky dobrým náběhům a jednak díky častokrát dobré rozehrávce od brankáře jsme se dokázali již z těchto situací dostat

- kombinace- byly pasáže zápasu, kdy si kluci dokázali přihrát 3x 4x za sebou a neztratit při tom míč. Další pozitivum je, že to tak vyhodnotili zcela sami bez toho, aniž by jim to někdo musel říkat :)

-brankáři- musím pochválit oba naše brankáře- Domču i Fílu, kteří se se svou rolí vypořádali dobře a tak jsme se občas i při úniku soupeře 3 na brankáře mohli těšit z neobdržené branky a dobrých zákroků kluků v brance

- v přepínání zda útočím a nebo zda bráním- ano, ne že by to tak bylo s železnou pravidelností, ale i v tomto aspektu vidím určitý pokrok. A když si zrovna kluci na hřišti nevšimli, že soupeř kope roh a měli by si tak žlutí obsadit hráče, zakřičel na ně kamarád ze střídačky a v tu ránu již byli všichni obsazení

-penalty-ještě se nám za všechny ty zápasy nepodařilo dát z penalt víc než jeden gól, až teprve v pátek na Mělníku. Nehledě na to, že dokonce všechny penalty dolétly minimálně k brance, takže určitý progres je i v tomto aspektu :)

Na čem je třeba hodně pracovat:

- rychlost rozhodování-sice jsme byli kolikrát tři volní a pěkně na straně, dokonce jsme křičeli o přihrávku (někteří u toho dokonce i skákali jak ten míč chtěli :)), ale kvůli pomalému rozhodnutí rozehrávajích hráčů jsme výhody dobrých náběhů nevyužili, ba dokonce jsme z toho dostali i pár branek

-rychlost provedení- samozřejmě tato rychlost odpovídá ještě ne zcela zvládnutým dovednostem (vedení míče, klička, přihrávka) a tak nám kolikrát soupeř ještě stačí střelecké pokusy zablokovat a nebo nestihneme ani vyjet z chumlu pryč, abychom rozvinuli další akci-> zapracujeme, chce to čas

- padáme- nevím, člověk by do jisté míry řekl, že je to známka bojovnosti, jenže na zemi člověk gól nedá ani mu většinou nezabrání. Je potřeba to s hráči rozebírat i doma, aby se snažili souboje ustát!

-nezúčastňujeme se všech soubojů- včera možná i 5 gólů jde za tímto aspektem. Kolikrát jsme soupeře mohli dostoupit a soupeři míč jednoznačně sebrat.  Místo toho jsme se ale souboje nezúčastnili a fandili hráčům z povzdálí. Jasně, jsme na začátku cesty, ale tohle beru jako to nejzákladnější kritérium pro úspěch-Bojovnost, že ani jeden souboj nevypustím. Nehledě na to, že bojovnost může prokázat každý, ať už Messi nebo 3 letý klučina ve Chvatěrubech

- příliš častý chumel- pak se těžko dávají góly, když míč natlačíme do 3 hráčů

- NEVÍRA V ÚSPĚCH- celkem jasné vyústění. On by každý tolik nevěřil v úspěch, když se mu prostě výsledkově nedaří. To je však otázka nás trenérů a vás rodičů, jak budete k této problematice přistupovat. Pokud se řeší výsledek, dítě bude nešťastné, protože ví, že to bylo o hodně branek. Pokud se ale zaměříme na hru jako takovou a detaily v ní a postupně si to rozebereme, zjistíme, že jsme vlastně o to horší v některých částech zápasu než Pšovka nebyli, ba vlastně se nám je i chvílemi podařilo přehrát. Je potřeba hráčům ukázat, že se v určitých aspektech zlepšují a že je jen otázkou času, kdy se začne i vítězit. Nepřipomínejte jim tedy výsledek, ale spíš jejich konkrétní činnosti, které se jim povedli (To bylo pěkné, jak se dostal Pepí až k té brance, potrénuješ na tréninku střelbu a určitě ten gól příště dáš- nějak takhle třeba)

Motto na závěr: Úspěch se neměří podle toho, čeho dosáhneš, ale podle překážek, které překonáš.