Pomalu se rozjíždějící neratovická mašina

Když jsem v neděli kolem 7 odjížděl na další turnaj sezóny (tentokrát po delším čase pro 09), honily se mi hlavou myšlenky, jak to asi všechno bude probíhat. Naše návyky a dovednosti se v tréninku stále zlepšují, někteří se již učí pátou kličku, ale proti soupeři jsme vždy hráli ustrašeně, bez sebevědomí a zbytečně velkým respektem. Vlastně jsem vždycky odjížděl s pocitem lehkého zklamání, že jsme opět neukázali v zápase či turnaji to, na co máme. V to nedělní ráno jsem měl znovu černé myšlenky, že pojedeme ve starých kolejích. Ano správně, nevěřit svému týmu není nejlepší vizitka trenéra.

Poté co však dorazili již první Vlci do haly v Odolce s úsměvem na tváři, jsem již nabyl trochu optimismu a říkal si: hlavně, že z toho mají radost, to ostatní prostě přijde časem. Nadchla mě i rozcvička, kterou si hráči s kapitánkou Klárkou udělali vesměs sami! Mě popadli myšlenky, že už vlastně tenhle tým nepotřebuje ani trenéra a že moje role bude tentokrát spočívat v nošení pití hráčům a zavazování tkaniček.

V prvním utkání nás čekalo mužstvo Kralup, které nás na konci listopadu ve stejném turnaji smetlo asi 10:0 a s obtížemi jsme se dostávali za půlící čáru. Už tohle utkání však napovědělo, že to tak jednoznačné tentokrát nebude. Výsledek sice nevím, za to si však pamatuji gól, který z dorážky trefila Klárka, svůj první a zasloužený! Po vstřeleném gólu jakoby začala nová éra naší kategorie, na hřišti nás bylo plné hřiště i druhý zápas, kdy vstřelil branku Tonda, který se dral do útoku a nebál se použít své naučené dovednosti- kličky i střelbu. Po slabším třetím utkání přišel možná vrchol našeho dopoledne ve čtvrtém souboji, kde jsme předvedli opět kvalitní hru a Fíla vstřelil také svou premiérovou branku za Vlky!

Nebudu psát tentokrát žádná negativa, i když to může být vždycky lepší, ale to co mě potěšilo nebo dokonce nadchlo:

- Školkič se svou rozehrávkou od branky ve čtvrtém zápase

- Nevzdávající se Káva, který doslova na poslední chvéli zabránil několika gólům svými skluzíky (jeden důkaz si dokonce odnesl domů nad postel v podobě fotky :))

- Fíla se svým neúnavným napadáním

- Domča se svými podstoupenými souboji a ke konci i vyhranými (někdy už i kosí :D)

- Míša, který se naučil hrát správně pozičně a zůstával častokrát vzadu za své kamarády, aby vše jistil

- Tonda se svou fotbalovostí: kličky, vedení míče, střelba

- a konečně Klárka: pamatuji se, když jsem jí poprvé vystřídal a říkám jí: Klárko, kdybys chtěla, všem tady utečeš i obehraješ, kličky umíš, tak to vyzkoušej a neměj z těch kluků strach- další střídání by Klárku nechytili ani do rybářské sítě, všem prostě pláchla :)

Poučení z neděle: S úsměvem jde všechno líp :) Neratovická mašina už dohání zpoždění a časem všechny týmy předjede