Po dobrém pocitu z turnaje přišlo zápasové zklamání

Protože chci končit pozitivně, obrátím dny v kalendáři a tak začnu nedělním utkáním na Botafogu...

S dobrými pocity ze sobotního turnaje jsem se probouzel natěšen na utkání na Mělníku. Samozřejmě nedělal jsem si žádné výsledkové ambice, koneckonců na výsledky nehrajeme, takže jsem si ani neúspěch ve skóre nepřipouštěl. Naopak jsem měl na mysli, jak se asi bude vyvíjet naše hra, jestli přeneseme určité návyky a dovednosti z turnaje do nedělního utkání, protože většina hráčů absolvovala obojí. Bohužel se tak nestalo, ale jsem přesvědčen, že na tom tentokrát tolik vinu děti nenesou....

Popravdě jsem byl dost rozladěný (a asi to na mě bylo vidět, za což se dětem trochu omlouvám, když v tom byly nevinně) už z našeho předzápasového srazu. Ano, byla neděle ráno, chápu, že se člověk chce vyspat, ale těch pár minut zodpovědní rodiče prostě oželí. Narážím na to, že sraz na hřišti byl v 8:50 a v tu dobu na hřišti byli asi jen 3, možná 4 naši hráči z 8. To se prostě nemůže stát! Pak je celý cyklus narušen. Do kabiny jdou dětem pomáhat rodiče, přitom už se kluci naučili sami oblékat (zdůrazňuji kluci, Klárka už to samozřejmě umí). Pak se stane, že 10 minut před utkáním mám na hřišti jen 3 ospalé děti, které se kvůli těm pozdně příchozím vlastně ani nemůžou pořádně rozcvičit a zbytek je ještě v kabině. Ano, říkate si. Ten trenér je asi blázen, proč by děti potřebovaly rozcvičku. Jasně, že nemluvím o nějakém rozběhání, ale jde o to, že už v té kabině, kde se hráči převlékají a následně na rozcvičení (kde si opakujeme naše dovednosti) se upíná pozornost k tomu danému utkání. Hráči již pak vědí, co je čeká, už dělají to, co mají. Dnes to ale tak rozhodně nebylo a znovu opakuji, že chyba je hlavně na straně rodičů! Samozřejmě, někdy se stane, že přijedu později (kolona, hráč si něco doma zapomněl, nezazvoní budík-sám o tom vím moc dobře :)), ale tyto chyby se dají tolerovat jednou za čas, ne opakovaně! Příště prosím o pečlivé nastudování trasy popřípadě zkonzultovat se mnou již na tréninku, telefonicky, mailem nebo jakkoli jinak cestu na hřiště. Máte pak klid, že vše najdete a děti se necítí ve stresu. Vzpomeňte si, jak je Vám rodičům, když jdete pozdě do práce a hned se po Vás něco chce a valí se to na Vás, celý den pak není podle Vašich představ. Pojďme se tedy poučit z chyb a fungovat tak, aby to bylo pro děti nejlepší :)

Hru samotnou tentokrát nebudu moc rozebírat. Pomalu již však začínáme separovat hráče, kteří můžou být potenciální brankáři-> v tomto ohledu by se to mělo začít zlepšovat. Velký problém máme stále se sledováním hry, kdy se vlastně hraje i při přerušené hře (už si hledám hráče, kterého bych obsadil apod.) a dále poziční hra. Tam nás teď dost tlačí bota a my to do dětí budeme hustit trénink, co trénink :)

Sobotní turnaj:

Z tohoto turnaje mám naopak dobrý pocit. Vlastně jsem měl úplně krásnou sobotu :) To, že se nám podařilo vstřelit za celý turnaj pouze jeden gól je trochu škoda, jinak ale musím říct, že odehrát 9 utkání (některá se nám povedla hůř, některá líp) a v pauzách mezi utkáními celou dobu trénovat dovednosti, kdy děti za mnou sami chodí a chtějí se zlepšovat, to je něco skvělého. Právě tak vidím naší cestu k cíli. Každý moc dobře ví, že nic nedostane zadarmo, ale hráči makají na tom, aby mise a další výzvy splnili. Nejen, že se učí danou dovednost, ale vychovává je to i k pracovitosti a odhodlání se zlepšovat :) Co se týká nových posil, tak jsem si na turnaji také pár talentů vytipoval. Ségra Martina K. a zejména pak paní Hrstková (která si s Domčou kopala v průběhu celého turnaje) by se v našem týmu rozhodně neztratily. Asi půjdu připravit přestupové lístky... :)