Ohlédnutí za první společnou půlsezónou

Včerejšího turnaje rodičů jsme využili rovněž k informativní schůzce. Dovolím si sem pro úplnost dát ty hlavní body, o kterých jsme mluvili.

• Problém č. 1: Některé děti se na zápasy netěší a nechtějí na ně chodit, jelikož prohráváme. Řešení: Zlepšení komunikace s dětmi ve smyslu větší orientace na hru samotnou oproti výsledku - přesunout pozornost od gólů k radosti ze hry a pohybu. To je úkol pro nás trenéry. Pokud se i přesto bude někdo zápasů bát, budeme to řešit individuálně tak, že prozatím na zápasy chodit nebude, případně jen omezený počet.
• K tomu se váže problém č. 2: Je naprosto nutné ohlašovat plánované absence včas. Stejně jako my jsme již v průběhu října naplánovali turnaje na celou zimu, je třeba, aby to stejné fungovalo i z druhé strany. Pokud víte o oslavě, výletu, atd., je naprosto NUTNÉ, ohlásit to včas. Je nepřípustné, abych se o absenci tohoto typu dozvěděl v pátek po tréninku! Stejně tak nepřípustné jsou omluvenky, které mi přišly na Mikuláše po obědě. "Je Mikuláš, rušíme trénink." O tom, že mám na Mikuláše plánovanou akci, vím dozajista v dostatečném předstihu, není proto v žádném případě možné informovat o tom tímto způsobem v tuto dobu. Je to neslušné vůči celému týmu, kterého jsme teď součástí. Pozitivní příklad na závěr: O tom, že Honzík pojede v termínu 9. až 15. ledna na hory, vím už dobrý měsíc! Věřím, že problémy tohohle typu už nebude třeba řešit. Pro info přikládám excel s docházkou: U6_Nera_dochazka.xlsx (45740)
• Pozitivum č. 1: Děti tréninky baví a nás trenéry taky. Abychom se jim mohli věnovat ještě více a lépe, dohodli jsme se, že do tréninků v roli asistentů čas od času zapojíme i přihlížející tatínky.
• Pozitivum č. 2: Velmi mě těší zájem Vás, rodičů, o co nejlepší fungování týmu. V plánu je jedna teambuildingová akce (podrobnosti později) a také jedna iniciativa na větší semknutí a fandění při zápasech. Tu velmi vítám, protože i přes porážky měly i naše děti ve své hře spoustu světlých okamžiků (které byly bohužel ve výsledném dojmu výrazně přehlušeny těmi nepovedenými). Pokud po svých dílčích úspěších uslyší hlasitý potlesk a pochvalu svých fanoušků, je možné, že právě to bude faktorem, díky kterému se naše děti budou na zápasy znovu těšit a budou vnímat radost z úspěchů (povedená klička, střela, obranný zákrok) silněji než smutek z neúspěchů. Za pokus to určitě stojí!

To jsou asi ty hlavní body, které mě napadají. Na hodnocení pokroků dětí je stále ještě brzo - stále jsem ve fázi hraní a zvykání si. Je ale zřejmé, že ti, kteří chodí nejpravidelněji trénovat, jsou nejlépe adaptovaní a nejlépe připravení na to, aby se pomalu začali stávat opravdovými fotbalisty.

Sportu zdar!