Míša Maier vstřelil svůj první gól za Vlky
V dalším nedělním utkání jsme na svém hřišti přivítali hosty z Horních Počapel. Nezvykle na umělé trávě jsme asi 3 krát předělali hřiště, než jsme našli ten správný rozměr a šlo se na věc. V sestavě nechyběl ani uzdravený Robin, který se ujal postu brankáře. Změnu jsme udělali i ve střídání, hráči totiž hráli celý poločas jeden post, aby v tom neměli takový zmatek.
A nebylo to vůbec špatné, alespoň herně v prvním poločase. Škoda jen toho dlouhého rozhodování při rozehrávce či při vhazování, kdy kolikrát čekáme na to, až si nás soupeř obsadí ze všech stran a teprve poté uvádíme míč do hry. Na tom samozřejmě budeme pracovat, abychom vnímali hru i při momentu, kdy jde soupeř nebo náš spoluhráč pro míč. Musím ale říct, že se nám hlavně první půli zlepšila poziční hra, které jsme se poměrně dost věnovali minulý týden na tréninku. Už se našly momenty, kdy jsme všichni nebyli jen na 2 metrech čtverečních, ale hru jsme dokázali roztáhnout a stejně tak jsme nechodili bránit všichni jednoho hráče. Co nám však stále dělá velké potíže je rozehrávka od vlastní branky a to jak v přihrávání volnému spoluhráči, tak i ke vhodnému náběhu pro míč. Mnohdy se vlastně sami zabarikádujeme u vlastní branky a tak dostáváme spoustu zbytečných gólů. Věřím však, že i tento nešvar se bude nadále zlepšovat. Pokud to ale vemu optikou optimisty, hra zvolna dostává svou podobu a řád.
Co se týká druhé půle, ta mě trochu zklamala, hlavně první část druhého dějství se nám úplně nedařilo a tak jsme se prakticky nedostali dále než na polovinu (bohužel tam jsme se dostali jen, když soupeř dal gól a my šli zase rozehrávat :(). Až teprve posledních 10 minut už jsem zase poznával to, na co má náš tým a byly tam i určité záblesky, kdy jsme mohli vstřelit branku. Bohužel po jedné opravdu povedené kombinační akci jsme balón přes brankovou čáru nedotlačili (nikdo to tam od nás dotlačit bohužel nešel).
Zlatá tečka na závěr: V době, kdy uplynulo 2x 20 minut mi asistent Kála říkal, ať písknu konec. Já jsem však odpověděl slovy, že nám ještě nechám jednu akci, že věřím v branku. Rozehráli jsme tedy po dalším obdrženém gólu a co se nestalo. Míša Maier vzal míč, vysprintoval s ním k brance a zkušeně podél brankáře zavěsil. Tomu se říká bojovat a věřit až do poslední chvíle :) Věřím, že to nebylo naposledy, co jsem měl tušení, že se to nakonec pro Vlky z Neratovic v dobré obrátí :)