Kluci mě v Roudnici příjemně překvapili!

Turnaj v Roudnici se vydařil. Kluci sice museli strávit kvůli 72 hracím minutám (odpovídá jednomu tréninku) půl dne v hale, myslím ale, že se nakonec vyplatilo. Příležitost tentokrát dostali převážně kluci, kteří nemají tolik odehraných zápasů, a tak jsem byl napnutý, jak to vlastně bude probíhat. I vzhledem k přijatelné kvalitě soupeřů (plus mínus na naší úrovni) si nakonec všichni v našem týmu pěkně zahráli.

Šest různých brankářů si vyzkoušelo své umění a kluky mohu pochválit - co se týče chytání, ještě by se našly nějaké mouchy, rozehrávky ale v průběhu celého turnaje vypadaly k světu v podání úplně všech brankářů.

V poli se sice nekonal žádný festival kliček a parádiček, to ale zatím ani (vzhledem k aktuální výkonnosti kluků) nemůžeme očekávat. Jsem proto velmi rád alespoň za obrovskou bojovnost všech hráčů, díky které si vybojovali velkou spoustu příležitostí k vyzkoušení svých dovedností s míčem. Zejména u Honzíka a Tobíka F. se v tomto jedná o obrovský pokrok. Nakonec se ve hře kluků objevily i průniky s míčem (protlačování Fíly podél mantinelu, ze kterého jsem nebyl dvakrát nadšený, Tobíkovy průniky se změnou směru, Honzíkovy stahovačky), takže spokojenost je na místě.

Těch nedostatků je stále obrovská spousta. Musíme zlepšit sílu celého těla, abychom při boji o míč nekončili na zemi. Musíme zlepšit ovládání míče, aby při Míšově pokusu o únik neutíkal míč 20 metrů před naším útočníkem. Musíme zlepšit vnímání hry, aby se kluci neshlukovali kolem míče a vzájemně si nepřekáželi. Musíme zlepšit střelu, aby nám pěkné akce přinášely gólovou radost. Ten výčet je dlouhý... :)

Ale konečně se už máme od čeho odrazit, kluci zažívají svá první vítězství a střílí své první góly. A z toho mám i za ně velikou radost!

Sportu zdar!